Blog

Tohle je už má 4. návštěva Japonska a pokaždé prožívám prvních pár dní kulturní šok. Všude je ticho a klid, v parcích usměvaví osmdesátníci a podél i těch nejrušnějších silnic naprosté čisto. Hokkaido je ale ještě o trochu dál. Nikde jinde v Japonsku jsem nezažil, že by se se mnou začalo z ničeho nic bavit tolik lidí a že by mi tolik lidí chtělo s něčím pomoci. Když se někoho zeptám, kde je autobusová zastávka mým směrem, jdou se mnou až k ní. Když se zeptám na cenu lístku, napíšou mi ji propiskou na (svou) ruku. Taky jsem v autobuse dostal od nějaké Japonky origami, poskládaného jestřába. Jen tak, pro radost. Číst více

Před pár dny jsme s 睿 řešili, jak budu v Číně platit, protože Číňané už vše platí přes mobilní aplikace (včetně darů žerajícím). Třeba 睿 nepoužila v Číně hotovost několik let a bankovky v jiných zemích si prohlíží jako takovou bizarnost a tu s nižší hodnotou si občas schová na památku. Platit hotovostí tam tedy stále lze, ale často se stane, že nemají na vrácení. Háček je v tom, že cizinci takto platit nemohou (pokud nemají čínský bankovní účet), takže jsme zjišťovali, jak to vyřešit, až jsme přišli na jedinou možnost, a to že si mě 睿 nastaví jako svého nemanželského evropského potomka a přidělí mi měsíční limit, který mohu ve své aplikaci přes tu její využít. Pak dostane podrobný přehled, kde jsem a za co platím, což se jí líbí a mně vůbec. Číst více

Cape Sōya, nejsevernější místo Japonska. Dál už je jen Rusko. Že člověk přiletěl do Japonska pozná hned po přistání. Letištní personál přivítá letadlo hlubokým úklonem, datovou SIM kartu si nekoupí od živého prodavače, ale prodá mu ji automat, a pak ty animované depresivní postavičky. V jiných zemích upozorňují na věci, které by člověk neměl dělat, stylem: “Vyhodíš na zem odpadky a dostaneš pokutu 5000!!!!!!!” V Japonsku je to stylem “Vidíš tuhle smutnou krávu? A víš, proč je tak smutná? Protože lidé hází odpadky na zem. Chceš, aby byla veselejší? Tak neházej odpadky na zem.” Proto je Japonsko tak čisté, nikdo tu krávu nechce rozesmutnit ještě více! Číst více

Před dvěma týdny za mnou do Kuala Lumpur přijela 睿, aby mi dala krutý pětidenní výcvik čínštiny. Komunikace v čínštině znamená, že se člověk snaží zoufale identifikovat, co všechny ty “čang”, “čeng”, “čong”, “čing”, “čung” v tisíci obměnách znamenají. Čerstvě narození Číňané mají tu výhodu, že vůbec neví, co je čeká, protože jinak by zalezli zpět do matky a odmítli se narodit, dokud se čínština nezmění do nějaké snadno srozumitelné podoby. Číst více

Už je to 90 dní, co jsem se začal učit čínštinu. Při rozpoznávání čínských znaků si stále připadám jako jeden z amerických vědců za 2. světové války, kteří se snažili dešifrovat kód Enigmy, ale alespoň už věřím, že čínské znaky nejsou konspirační teorie a že to nejspíš opravdu Číňané používají. Příští týden plánujeme slavnostně opustit angličtinu a používat už jen čínštinu a bude to jako na začátku, kdy 睿 musela konstantně používat překladač, jen se role obrátí a já budu ten, kdo umí říct jen “Hlad! Jíst! Pít! Spát!”. Číst více

Tento víkend se mi splnil jeden malý dětský sen, který jsem měl od chvíle, kdy jsem v televizi viděl první díl Tarzana. Strávil jsem tři dny v džungli na severu Bornea, daleko od civilizace, internetu, klimatizace a dalšího moderního vybavení v chatrči bez dveří a učil se, jak v takových místech přežít. Číst více

Znáte ten pocit, když si půjčíte kajak, plujete si takhle po Bruneji a pak zjistíte, že jste v místě, kde žijí krokodýli, které následně i potkáte? Číst více

🇧🇳 Dobrý den ze sultanátu Brunej! Hlavní důvod, proč jsem jel na Borneo, byla návštěva této malé a bohaté země. Stojí zcela mimo zájem turistů, protože se o ní říká, že je to nejnudnější země na světě, avšak milovníkům kvalitního bizáru by uniknout neměla. Číst více

Pobyt s Asiatkou na pláži může být velmi náročný a pokud si chcete nějakou pořídit na delší dobu, měli byste vědět jednu zásadní věc: Asiatky jsou posedlé bílou barvou. Číst více

Po dvou a půl měsících jsem musel opustit Japonsko, jelikož jsem v obchodech začal říkat čínské xiexie místo japonského arigatou gozaimasu, což teda není úplně dobrý nápad, protože 87% Japonců Číňany nemusí (vyšší procento je už jen u Vietnamců a followerů Dana Přibáně). A tak jsem zamířil do malajské části Bornea (což je vlastně muslimská Čína), kde bydlím v rodině 2. generace čínských imigrantů a trávím čas v mé oblíbené restauraci Happy Muslim. Číst více