Už je to 90 dní, co jsem se začal učit čínštinu. Při rozpoznávání čínských znaků si stále připadám jako jeden z amerických vědců za 2. světové války, kteří se snažili dešifrovat kód Enigmy, ale alespoň už věřím, že čínské znaky nejsou konspirační teorie a že to nejspíš opravdu Číňané používají. Příští týden plánujeme slavnostně opustit angličtinu a používat už jen čínštinu a bude to jako na začátku, kdy 睿 musela konstantně používat překladač, jen se role obrátí a já budu ten, kdo umí říct jen “Hlad! Jíst! Pít! Spát!”.

O to větší radost jsem tedy měl, když jsem zjistil, že mí spolucestující po malajských ostrovech v Semporně jsou dvě čínské rodiny a já s nimi budu moci trénovat čínštinu celý den. Číňané téměř výhradně cestují jako celá široká rodina, od nejmladšího narozeného dítěte, které ještě neumí chodit, až po dědu, který už sotva chodí, a nejinak tomu bylo i tady.

Po návštěvě mořský cikánů (sea gypsies) a zjištění, že vyhlídka na Bohey Dulang je bohužel uzavřená, jsme vyrazili k jinému ostrovu a zakotvili nedaleko od břehu. Zde nám bylo nabídnuto, že si můžeme jít potápět, Semporna je totiž známá jako jedno z nejlepších míst na potápění na světě. Já si tedy vzal potápěčské brýle a nadšeně se vydal zkoumat mořské dno. Zůstal jsem však osamocen, mí čínští kamarádi se po zjištění, že je pod námi 3 metry hluboká voda, k potápění příliš neměli.

Pod vodou to bylo úžasné! Něco podobného jsem ještě neviděl. Mořské hvězdice, korálové útesy, nádhera. Abych si uchoval něco na památku, vrátil jsem se do lodi a snažil se zprovoznit telefon ve voděodolném pouzdře. Bohužel jsem si nevšiml, že se na žádost čínské strany loď posunula více k břehu, kde je jen metrová hloubka, takže se Číňané vybaveni záchrannými kruhy a plovacími vestami mohli bezpečně vydat na ponor. A tak když jsem skočil do vody podruhé, rozsekl jsem si celou patu.

Vrátil jsem se zpět do lodi a má zakrvácená noha, a následně i podlaha v lodi, vyvolala hotové asijské šílenství. Každý začal řešit, jak mi zachránit život. Naštěstí jsem byl právě s Číňany, takže měli všichni krabičku první pomoci, mezinárodní i s čínskou medicínou, a během chvíle byl problém vyřešen.

Situace nás spřátelila a ihned chtěli vědět, v jaké zemi žijí lidé jako jsem já. Bohužel nikdo nevěděl, co je to “ček republik”, takže mi jeden z nich podal telefon, abych mu tam název naší krásné země napsal. Pobavilo mě, že jako první nápověda po zadání “czech” se objevila “czechoslovakia”.

Poté jsme se vydali k dalšímu ostrovu, který byl jen slovy těžko popsatelný, fotografie snad stačí. Číňané zůstali bezpečně u lodi a já se vydal prozkoumávat ostrov. Šel jsem dál a dál a až už nebyla vidět loď ani žádný člověk. Bylo to nádherné. Takhle nějak si představuji Bora Bora. Jednotvárnost průzračné vody a bílého písku narušovaly jen občas mořské hvězdice či korály.

Strávil jsem procházením opuštěných míst skoro dvě hodiny a když jsem se vrátil zpět, po lodi nebyly ani památky. Číňané jsou fuč i s lodí! Lidé z další lodi mi řekli, že ti mí už odjeli. Ale že se MAYBE vrátí a ať si jdu zaplavat. A tak jsem čekal přibližně půl hodiny, než malajský kormidelník změnil směr a vrátil se zpět a bezpečně mě dovezdl až do přístavu.