Už je to rok, co chodím s asijskou holku. Naštěstí jsem si našel Číňanku a ne Thajku, takže se mě nikdo neptá, zda má penis (na což se jinak všude dotazuje cca 50% komentujících pod libovolnou fotkou Thajky). Číňanů se naopak lidé spíše bojí kvůli režimu, který v zemi panuje. Moji rodiče si třeba myslí, že je 睿 tajná agentka, neboť viděli na BBC nějaký dokument. Ona to (zatím) popírá, ale pro jistotu jsem si ji v telefonu uložil jako 007, abych byl neustále ve střehu.

睿 má 29 let, donedávna pracovala v pojišťovně a patří k etnické skupině Chanů (neplést se sídlištěm Chánov, nemají s tím nic společného). Když jsme se potkali poprvé, uměla jen pár slov anglicky, ale protože má úžasnou paměť, tak se dokázala naučit anglicky prakticky přes noc. Pamatuje si všechno slovo po slovu, co jsem jí kdy řekl, což je dost hrozná věc, protože musím dodržet úplně všechno, co jsem jí kdy slíbil a nemá smysl se hádat, že něco bylo jinak. Spolu komunikujeme zvláštním jazykem, který nejvíce připomíná angličtinu, ale bez jakékoliv gramatiky a s jinou výslovností, některá slova (číslovky a dny) používáme v čínštině a nově jsme zařadili i češtinu, protože mě už štvalo, jak mi neustále opakovala, že je čínština nejtěžší jazyk na světě, takže třeba slovo ice cream ji zlomyslně nutím používat už jen v češtině.

Z 90% je 睿 normální holka jako jakákoliv Evropanka a z 10% je “typical čajnýs”. Dokud jsme spolu nezačali chodit, nebyla nikdy v zahraničí a ani moc nevěděla o okolním světě, což přináší různé radosti. Třeba první návštěva zahraniční restaurace v Thajsku. V Číně je zvyklá objednávat si více jídel, která dostane v malých talířcích a postupovala tak automaticky i v Thajsku, takže si objednala prakticky celý jídelní lístek. V JV Asii bohužel lidé moc logické myšlení nepoužívají a obsluze nepřišlo nijak zvláštní, že si drobná padesátikilová holka objednala 9 celých obědů, takže než jsem stihl zaregistrovat problém, tak všechna jídla dostala. Myslím, že i v michelinských restauracích se třemi hvězdami bychom dostali účet s nižší částkou než tady.

Oblíbeným klišé Evropanů je, že Asiatka je jako domácí mazlíček, který jen plní rozkazy. K pravdě do má asi tak daleko, jako že v Africe žijí jen nahé černé ženy s bobkovým listem přes přirození, které ověšené pěti malými dětmi většinu času brousí luky a šípy pro své muže, až budou zase bojovat se sousedním kmenem. 睿 mě přibližně měsíc po začátku vztahu donutila říct a respektovat větu Girlfriend is always right! Bylo to po mnoha dnech diskuse o tom, že nemůže mít vždy pravdu a na různých událostech minulých jsem jí to i dokázal, ale nakonec jsem stejně kapituloval. Krev předků, čínských válečníků, nezapře.

睿 má mnoho úžasných vlastností. Nezná třeba vůbec závist, žárlivost, prokrastinaci, na Asiatku je velmi svobodomyslná a má až extrémní věrnost, obětavost a oddanost pro své přátelé a hlavně rodinu a mě. Až tak, že přešla za mnou nelegálně hranici do Vietnamu s převaděči, když nedostala vietnamské vízum. Nezajímá ji vůbec kariéra, peníze a ani společenská prestiž. Jediné, co je pro ní důležité, je happiness. Máme třeba aplikaci pro čínské páry, přes kterou vím, jak se zrovna cítí a mým úkolem je udržovat stav happiness na přijatelné a vyšší úrovni.

Také naprosto zbožňuje Čínu a vše co s Čínou souvisí, zejména historii a tradice, které striktně dodržuje. Je velká vlastenkyně, podobně jako ostatní Číňané. Wikipedie chybně uvádí, že má čínská armáda 2 mil. vojáků, ve skutečnosti je jich 1,4 miliardy. S Čínou bych nikdy válčit nedoporučoval, ale pokud by to jinak nešlo, tak rozhodně na vodě, protože Číňané moc neumí plavat (naučil jsem to 睿 až v Malajsii). Současný režim v Číně vnímá spíše neutrálně, je od mala vedena k tomu, aby se o něj nezajímala. Ale cítí, že u mě to tak není a už mi mnohokrát řekla I know you hate China. Jednou mě chtěla potěšit a večer se ke mně naklonila a zašeptala, že nemá ráda Mao Ce-tunga.

Největší kulturní rozdíl mezi námi je v tom, jak se vyjadřuje kritika. Češi jsou v kritice velice upřímní, když je nějaký problém, tak rovnou řeknou, jak to je. Číňané vyjadřují kritiku jinak. Tohle byl jediný zdroj sporů a hádek, který jsme kdy s 睿 měli. Jednou na mě dokonce vzala i kuchyňský nůž nebo po mě házela věci. To když jsem ji kritizoval za to, že si vzala špatný kufr. Po pár měsících jsem se ale naučil, jak jí kritiku vyjádřit. Je potřeba ji jemnými otázkami dovést až k tomu, že chybu sama objeví, popíše a uzná. Fajn věc na ní ale je, že vždy svoji chybu uzná a nesnaží se nikdy obhajovat, aby si zachovala tvář. Jen na to musí vždy přijít sama.

Pak má každý třetí den ráno špatnou náladu. Je to spolehlivější než kalendář. Přestane komunikovat s okolním světem, neodpovídá. Dříve jsem nevěděl, co s tím, protože nic nezabíralo, ale dnes už znám dva způsoby, jak ji vrátit zpět. První řešení je koupit si plechovku piva, před ní ho otevřít a začít pít. Ona má zažito, že alkohol piju jen, když jsem na ní naštvaný, takže se obvykle začne vyptávat, co se děje. Pivo je ale v Asii drahé, takže jsem hledal druhé řešení, a to jsem objevil nedávno. Stačí si před ní začít balit a rovnat věci a ona to vnímá jako gesto, že chci odejít a období nečinnosti rychle skončí.

Jak vidíte, život s asijskou holkou není vždy jednoduchý a chce to hodně tréninku. Ale ve skutečnosti jsou ty negativní věci jen drobnosti. Za poslední rok jsem prakticky nezažil špatnou náladu či stesk po domově. Pokud něco takového 睿 vycítí, tak vždy přeruší všechno, co dělá a věnuje se mi, třeba i celou noc a nenechá toho, dokud nemá jistotu, že je zase vše v pořádku. Taky, ač je mezi námi velká bariéra kulturní i jazyková, tak se s ní dá bavit o všem. Její jméno v čínštině znamená “chytrý”, vybral jí ho věštec a opravdu to na ní pasuje.