Guesthouse, ve kterém jsem bydlel po dva měsíce a ve kterém bydlím i nyní, je beznadějně vyprodán, takže se otec rodiny musel kvůli mě odstěhovat na venkov a já jsem převzal jeho pokoj. Dříve jsem bydlel v jiném pokoji a byl jsem trochu překvapen, že jsou tam jen klasické vypínače světla jako u nás, ale když jsem vešel do pokoje tady a hledal, jak zapnout světlo, přiběhla ke mně hned Kaoru a podala mi dálkový ovladač s mnoha různými režimy osvětlení a teď může pokoj svítit všemi barvami v různé intenzitě! Radost.
V Jižní Koreji jsem strávil celkem 47 dní. Většinu času na severu, poslední týden i na jihu kolem Busanu. Ač se mi tam ze začátku moc nelíbilo, nakonec to byla jedna z nejpříjemnějších zemí, ve které jsem byl. A splnil se mi velký sen - strávil jsem celý den se severokorejským uprchlíkem, navíc v demilitarizované zóně. Četl jsem předtím několik knih od těch, kterým se podařilo z KLDR utéct a najednou jsem měl jednoho z těch lidí celý den vedle sebe! Radost.
Dále popíšu to, co se mi na J. Koreji líbilo a co mě štvalo (zejména na Soulu). Takže nejprve, co se mi líbilo.
Soul, ale i další města, je obehnán horami, které jsem velice dobře dostupné. Tak jako v Česku chodí lidé ráno běhat, v Koreji chodí lidé ráno na hory, odkud je nádherný výhled na probouzející se město. Horských stezek je jen v Soulu hrozně moc, mohli byste každý den jít jinou trasou a po několik let by se váš ranní výšlap neopakoval. Jen bacha na sebevědomé korejské důchodce!
Úžasný systém dopravy. Autobusem se dostanete snadno odkudkoliv kamkoliv. Myslím, že jsem nemusel nikdy přestupovat na druhý autobus a byl jsem v Soulu snad všude. I v noci. Rychlovlaky jako v Japonsku, celou zemi přejede za něco málo přes dvě hodiny. Všude se dostanete rychle a extrémně jednoduše. Speciální vagony v metru s označením “weak air condition”.
T-money card, zvláštní karta, kterou si koupíte a průběžně nabíjíte a můžete s ní cestovat v metru, autobusech, platit v obchodech a tak dál. To samé je i v Japonsku (např. Suica) nebo v Hong Kongu (Octopus). Možná takto byla zamýšlena Opencard v Praze, no, víme jak to dopadlo.
Noční město. Velké množství restaurací a obchodů je otevřeno 24 hodin denně! Soul je Bangkok východní Asie, noční život je tam velmi bohatý.
Všechny opravy silnic probíhají večer. Takže když se procházíte nočním Soulem, uvidíte často práce na silnici. Ale přes den ne.
Korejské jídlo. Ach. Co dodat. Mám hlad, když si na to vzpomenu. Nejlepší asijská kuchyně. Přílohy (zadarmo) v neomezeném množství. Voda (zadarmo), kterou dostanete ihned po příchodu do restaurace. Korejské BBQ. Bibimbap. Kimčchi, prý jedno z nejzdravějších jídel na světě, dává se ke všemu. Proto se Korejci dožívají vyššího věku než Češi.
Oproti Japonsku můžete v J. Koreji platit všude kartou a funguje tady výborně Revolut, takže neztrácíte žádné peníze při výměně měny. Až uvidíte někde směnárnu, tak si ji vyfoťte, brzy zaniknou.
Korejci vám neprodají prošlé jídlo v obchodě. Pokud tam náhodou nějaké najdete, pokladna po omarkování začne pípat, že je jídlo prošlé a ihned vám ho prodavač vymění. Jedna z tisíce drobností, kterou mám na východní Asii rád (je to i jinde).
Oproti Japonsku jsou Korejci výrazně více otevřenější a komunikativnější. Snadno se domluvíte anglicky, všichni mladí Korejci anglicky umí.
J. Korea začíná být hodně zaměřena na ekologii. Už nedostanete automaticky sáčky a tašky, musíte si za ně zaplatit. Všude je dostupná voda, ale v recyklovatelných papírových kelímcích.
Moderní mrakodrapy. Velká města asi musejí být betonové džungle, ale proč musí vypadat všechny mrakodrapy stejně? Korejci si s tím vyhráli a každý mrakodrap je umělecké dílo, každý je jiný.
A teď, co se mi nelíbilo.
V J. Koreji je naprosto nejhorší pečivo na světě. Extrémně sladké, nedá se vůbec jíst. Ani to nezkoušejte!
Města je citelně prašnější než ta japonská, dýchá se tam hůře. Města nejsou tak čistá jako jinde (Singapur, Japonsko, ale dnes už i Čína).
Možná drobnost, ale mě štvalo, že se pořád všechno prodává 2 + 1, tj. koupíte dvě věci a dostanete třetí zdarma. Samozřejmě nic zdarma nedostanete, cena toho třetího je rozpočítaná mezi ty dva. A já chci obvykle jen jednu věc. A když si koupím jen jednu, tak mě stresuje to, že jsem si mohl koupit dvě, protože pak bych měl tu třetí zdarma. Ale dvě já nechci, takže jsem se vyhýbal těm produktům, které se takto prodávají.
Kdybych zůstal v Koreji jen dva dny, řekl bych, že tam jsou docela nepřátelští lidé. Takový jsem měl dojem ze začátku (ve srovnání s Japonskem). Ale pak se to změnilo. Ty korejské dámy, které mě v restauraci ani nepozdravily a neustále se mračily, pak druhý den urputně sháněly deštník, abych při odchodu z restaurace náhodou nezmokl.
Korejština je dost náročný jazyk. Slova jsou dlouhá a těžko zapamatovatelná. Třeba můj oblíbený korejský palác se jmenuje Čchangdokkung.
Úmorná vedra přes léto. To neplatí jen pro Koreu, ale pro celou východní Asii. Teploty ke 40 stupňům a nedá se tam prostě fungovat. Musel jsem se naučit vstávat ve 4 ráno, jinak bych prostě nemohl nikam jít. Korea je krásná země, ale v létě ne!
