Pokud chcete třeba sprchu, musíte jít 3 km dolů k řece (většina se tady myje jednou za měsíc). Pokud chcete mobilní internet, musíte jít zase 3 km opačným směrem do hor. Když se chcete napít, naberete si vodu ze sudu a jen vyndáte mouchy, které vypít nechcete.
Jurty patří tak nějak všem. Můžete přijít snad do jakékoliv, dostanete pohoštění, vodku, přespíte tam a můžete pokračovat zase dále. Mongolové nepoužívají slova jako “prosím" nebo “děkuji” a nepoužívají se ani pozdravy, když někam vejdete.
Samostatnou kapitolou jsou mongolské děti. Nemají žádný řád, dělají si absolutně, co chtějí. Vstávají, kdy chtějí, chodí spát, kdy chtějí, jí, kdy mají hlad. Nevnímají ani moc rozdíl mezi členy rodiny a cizinci. Když jsem přišel k jedné jurtě, přiběhl ke mně chlapec, vzal mě za ruku a dotáhl mě ke koni, kterého si chtěl pohladit, ale sám se k němu celý den bál a se mnou získal pocit bezpečí.
Více pak ve fotopříběhu. A teď mě omluvte, jdu si ještě zajezdit naposled na koních, než se vydám stopem zpět do UB. Musím říct, že na to, jak ty koně smrdí, tak se na nich jezdí docela dobře!
