Nejraději bych nic neplánoval a rozhodl se až každé ráno, kam zamířím, ale proto obzvláště Čína nemá pochopení, takže mě donutili k rezervaci letenek a nějakému základnímu plánování.
Po všech těch knihách, článcích a dokumentech od Zikmunda a Hanzelky a řady dalších je chuť objevovat a bát se nejistoty mnohem větší než chuť projíždět mnohokrát prozkoumané a mít vše jisté. V Ulánbátaru tedy strávím 3 noci a pak hned vyrážím na západ ideálně až do města Ölgij. Vede tam více cest, a protože nevím, kterou se vydat, tak nechám rozhodnout náhodu - pojedu tou, kterou pojede první stopnuté auto. Během cesty budu Mongoly učit český překlad pro slovo „Bůh” (tedy „Jaromír Jágr”). Až pak bude zase odmítat reprezentaci, tak mu z toho pošlu video, jakože ho i Mongolové prosí a on se pak k ní pod tíhou emocí zase vrátí (nemáte zač!).
Na západě pak nasednu na autobus a vydám se na dvoudenní cestu zpět do hlavního města a díky levnoletenkám od China Air zamířím hned do Xi’anu. Tam plánuji zachránit nějaké staré kolo, které by jinak šlo do šrotu, a daruji mu nejlepších 30 dní života. Spolu budeme poznávat všechny odlehlé vesnice mezi Tibetem a civilizací až do Hong Kongu. Jen ta trasa je dost dlouhá, takže se zkusím zastavit někde na místní Veřejné bezpečnosti (uf, ten název …) a pěkně je poprosím o prodloužení víza o další měsíc v tom jejich ráji.
Z Hong Kongu pak zamířím na Tchaj-wan, kde si dám pár týdnů pracovní pauzy, protože někdo tu káru kapitalismu táhnout musí, že jo. Během té doby bych ale chtěl celý ostrov obejít pěšky, pěkně metr po metru a zkusím sestříhat nějaká videa z předchozích dní a budu přemýšlet, kudy dále.
