Koupil jsem si v Ho Či Minově městě kolo a dojel jsem s ním až do slavného Angkor Watu v Kambodži. Byla to jedna z nejzajímavějších a nejkrásnějších výprav, které jsem kdy absolvoval. Cesta dlouhá přes 700 km mi s několika zastávkami zabrala necelé dva týdny, než jsem ve čtvrtek 5.12., 878. den na cestě kolem světa, mohl vstoupit do chrámu Bayon. Kambodža mě šokovala v pozitivním i negativním smyslu a stala se jednou z mých “life-changing” zemí.

Když jsem se poprvé posadil ve Vietnamu na motorku, bylo to 66. den na cestě, myslel jsem, že už nikdy na kolo nesednu. Najednou jsem se dostal všude za pár minut, vše bylo snadno dostupné. Jen se vozit a kochat se okolím, úplně bez námahy!

Po nějaké době mě to však přestalo bavit. Chyběla mi exkluzivita. Vše bylo až moc snadno dostupné. Během dne šlo navštívit velké množství míst a vytrácela se jejich hodnota.

Když jsem před pěti roky začal cestovat, bylo to kvůli cestě samotné a pro dlouhotrvající pocit euforie na konci cesty. Dojet až k nejbližšímu moři v Terstu, kdy se po dnech trápení objeví pohled na moře při západu slunce. Další rok až do Athén k Akropoli. A další rok do Istanbulu do Modré mešity a nakonec do Baku až na pobřeží Kaspického moře. Každé místo si pamatuji velmi detailně, každé mě stálo hrozně moc sil, nebylo zadarmo a pak má pro mě mnohem větší hodnotu.

Mám pár míst na světě, které jsou speciální a Angkor Wat je jedním z nich. Přestože jsem byl 14x ve Vietnamu a několikrát v Thajsku i Laosu, Kambodže jsem se vyhýbal. Bylo by až moc snadné koupit si jízdenku nebo letenku do Siem Reap, odkud je to k Angkor Watu kousek. Prostě jsem chtěl, aby bylo tohle místo cíl nějaké velké cesty.

Minulý rok v listopadu jsem si koupil v Saigonu kolo a vyrazil Angkor Wat dobýt. Když jsem dorazil na hranice s Kambodžou, musel jsem cestu přerušit a vrátit se zpět. Na druhou příležitost jsem musel čekat celý rok, tentokrát to však dopadlo jinak.

Fotografie z cesty najdete ve fotogalerii.