Zrovna tady v severním Vietnamu řádí epidemie horečky Dengue, mě ale více vadí to, že tady není žádná večerka, velká očekávání z Česka tak zůstala nenaplněna. Navíc jsem strávil hodinu na hranicích kvůli dvěma razítkům v pase z Turecka, protože jedno má turista, dvě už asi jen terorista.
Do Vietnamu jsem se dostal z Kunmingu na kole. Neexistuje prostě lepší způsob cestování než na kole. Ta ohromná volnost a svoboda se nedá s ničím srovnat! A když se člověk dodrápe někam na vrchol hory a pak ten několikaminutový sjezd za odměnu! Mmmmm. Před odjezdem jsem strávil spoustu času snižováním váhy, jak té vlastní, tak bagáže, a momentálně vozím jen 6 kg vč. veškerého oblečení, vybavení na kempování a opravu kola.
Z Kunmingu je to na hranice něco kolem 560 km. Původně jsem na to plánoval 7 dní do vypršení víza, ale dostal jsem se na hranice za 4 dny. A pak zase 6 hodin vlakem zpět do Kunmingu na tři dny za svou čínskou přítelkyní a dnes zase 6 hodin zpět vlakem na hranice. Má čínská přítelkyně mluví pouze čínsky a japonsky, ale bohužel se naučila dost rychle i anglicky, takže to už není tak zábavné jako dřív, kdy uměla anglicky 4 slova: happy? (univerzální souhlas/otázka), unhappy? (to samé, ale očekává se negativní odpověď), hungry? (před jídlem) a full? (po jídle). Tohle vážně stačí.
A foto je odněkud z Yunnanu z 2,5 tis. m.n.m., není úplně podařené, ale trvalo mi celé dopoledne se sem vyšplhat přes mračna a celodenní déšť.
