Ahoj z Thajska! Po dvou týdnech ve Vientiane bylo na čase zase popojet o trochu dále, a tak jsem se po téměř 6 měsících v komunismu přesunul do Thajského království, které chci přejet od severu k jihu. V Bangkoku si dám pak chvíli pauzu na vyřizování víz do dalších zemí.

Hned přejezd do Thajska byl, jak už to tak v mém případě bývá, netradiční. Po Friendship bridge, kde je hranice mezi Laosem a Thajskem, nesmí oficiálně jezdit motorky ani kola, nicméně za zkoušku nic nedám, že jo. Takže jsem si došel pro výstupní razítko z Laosu, nasedl na kolo a začal projíždět hranicí kolem celníků a mnoha značek se zákazem vjezdu. Dívali se na mě, pak na kolo, pak na mě, pak na kolo a místo zadržení zvedali palec, jakože dobrý. Pak jsem dojel na poslední budku před vstupem na most. Z dálky jsem viděl, že z okýnka vždy někdo vystrčí rybářský cedník, kam řidič auta vloží peníze za přejezd mostu. Vedle budky byla ale velká cedule zákaz vjezdu pro kola a pěší, tak jsme se šel přeci jen zeptat, zda můžu tudy projet. Tam seděly dvě laoské holky, začaly se hrozně smát a řekly mi, že určitě můžu. A tak jsem se dostal do Thajska.

Thajsko vypadá podobně jako Laos, jen je citelně bohatší, jezdí se tady vlevo a tuktuky řídí možná častěji ženy než muži. Taky tady mají i na vesnicích úžasné altány, kde se dá dobře relaxovat nebo usnout (na fotce). Zatím mě ale překvapuje, že tady nejsou žádní turisti, jen občas zahlédnu nějakého evropského dědu s jeho thajskou vnučkou (asi).