Pokud jste nikdy ve Vietnamu nebyli a třeba se tam chystáte, tak vám dám návod, jak to ve vietnamských restauracích probíhá. Buď můžete jít do těch malých street restaurací, kde mají oběd za 30 Kč a dělají zde obvykle jen jeden druh jídla, nebo do klasických restaurací s menu. Já jsem tentokrát zvolil druhou variantu, náhodně jsem si vybral v centru Hanoje restauraci s obrázkovým menu a vešel jsem. Číšnice mě usadila k prázdnému stolu a napjatě čekala, co si vyberu. To je takový zvyk v některých restauracích, že u vás čekají, dívají se na vás, jak si vybíráte a očima vás přemlouvají ať pohnete.
Prošel jsem celé menu a slavnostně vybral jeden pokrm. Číšnice zakroutila hlavou, že tohle zrovna nemají. Aha, nevadí, vyberu si tedy jiný oběd. Prošel jsem menu znova a opět ukázal na obrázek. Číšnice opět zakroutila hlavou, tohle zrovna také nemají. Hm, to je náhoda, tak tedy do třetice ukážu na další jídlo, tentokrát pro jistotu na úplně jiné stránce. Číšnice opět zakroutí hlavou a začíná přešlapovat, je nervozní, chce to rychle ukončit.
Nebudeme to tedy prodlužovat, požádám číšnici, aby mi ukázala, co mají. Vezme menu, otevře ho na jiné stránce a poručí mi, abych si vybral zde. Zajímalo by mě, co jí probíhalo hlavou, když mě viděla, jak si vybírám ze stránek, kde se nic vybrat nedá. Ale nevadí. Projdu si seznam několika jídel a konečně, už počtvrté, si vyberu. Číšnice zakroutí hlavou, tohle zrovna nemají. Nechápavě se na ní podívám a ona mi oznámí, že mi přece jasně ukazovala prstem na to jedno jídlo, které mají a nechápe, proč jsem si ho nevybral.
Tohle bohužel nechci, takže se loučím a jedu do české restaurace Zubr, tam by měl být svět ještě v pořádku. Čišnice mě usadí a jde pro menu. Já zatím mohu pozorovat jinou číšnici přede mnou, která si stříhá nehty na nohou. No, prostě jiná kultura v restauracích. Číšnice mi podá menu a já si začínám vybírat. Menu je v češtině a jedno jídlo vypadá lépe než druhé! Vybírám dlouho. Mám hlad. Rozhoduji se. A pak ukážu: chci bramborové plněné knedlíky! Nebo tedy “knedkiky plněné”, jak je napsáno v menu. Číšnice zakroutí hlavou, tohle bohužel objednat nejde. Tentokrát už tu hru hrát nechci, takže ji rovnou požádám, ať mi něco vybere, už je mi to jedno, další zklamání už zažít nechci. A nakonec se shodneme na “fried chicken schnitzel”, neboli smaženém kuřecím řízku.
A vyplatilo se. Po téměř roce jsem měl české jídlo a bylo výborné!
Sweet Vietnam ❤️
