Něco dostanete a buď to sníte, nebo jste o hladu. Já mám napsanou větu v čínštině, něco ve stylu “umírám hlady, chci jíst, cokoliv, rychle!”, kterou ukážu v místní restauraci a pak nastane obvykle jedna ze dvou situací: buď na mě začne servirka dlouze mluvit čínsky a já jen kývám hlavou a říkám “š”, což znamená ano, nebo mi ukáže jídelní lístek jako na prvním obrázku. Druhá možnost je lepší, protože můžu nasadit zamyšlený výraz, aby to vypadalo, že si to čtu a rozumím tomu, a vyberu něco uprostřed (mezi předkrmem a desertem asi).
Zvláštní kapitolou je Hot Pot, čínské národní jídlo. Je to více společenská událost než běžný oběd/večeře a vždy se jí ve více lidech. Moje hostitelka v Xi’anu mi říkala, že bych byl “velmi, velmi divný”, kdybych jedl Hot Pot sám. Můžete ho jíst v malých restauracích na okraji vesnic nebo ve specializovaných luxusních restauracích, kde ale hrozí jedno velké nebezpečí: mají tam příbory. Takže se mi stalo, že mě chvíli servírka pozorovala při boji s hůlkama a pak mi s úsměvem přinesla evropský příbor. Jenže tak jako se třeba pizza nedá jíst hůlkama, tak je velmi těžké jíst Hot Pot příborem, takže jsem pak ten, který neumí jíst ani jedním způsobem.
Aby bylo jasno: já si o sobě myslím, že hůlkama umím jíst velmi dobře. Musím se na to soustředit a pak se jít převléknout, ale hlavní cíl, tedy spást veškerou potravu, je splněn. Nebo teda myslel jsem si to donedávna, než jsme s moji krásnou čínskou přítelkyní procházeli obchodním domem a když jsem se ji zeptal, pro co hezkého zde jdeme, tak mi řekla, že mi chce pořídit takovou pomůcku pro učení jezení s hůlkama a že se nemusím bát, že by to bylo trapné, že to používá i její čtyřletá sestřenice a je to úplně okay. Číňani, dělat si legraci z Evropanů, na to je užije, hlavně, že potřebují 10 policistů na to, aby přešli přes přechod.
