Když jsem se dnes zase brodil potoky, začal na mě volat tenhle Tchajwanec, ať se zastavím. Přicházel ke mně a už z dálky bylo poznat, že je trochu, hm, mimo. Po seznámení mě začal objímat a povídat si se mnou v čínštině. To dělá mnoho lidí (bez toho objímání), po čase ale pochopí, že se nedomluvíme a rozhovor skončí. S opilými lidmi tohle bohužel nefunguje, protože ti nepoznají, že se nebavíme v čínštině. A tak jsme si dlouhé minuty nerozuměli, smáli se a pak se Tchajwanec rozhodl, že si mě vyfotí. Pozadu vešel do vozovky, těsně se vyhnul sražení autem a zastavil všechna vozidla v jednom provozu, dokud si neudělal fotku.
Poté, co mě zase oprsklo vodou další projíždějcí auto, jsem se rozhodl na chvíli cestu přerušit a počkat do konce pracovního týdne, zda se přeci jen počasí neumoudří. Do velkého města to bylo cca 40 km a už se stmívalo, tak jsem si stopl jednoho Tchajwance. Vše probíhalo dobře, dokud jsme nenarazili na překážku a museli jsme odbočit z hlavní silnice. Po chvíli bloudění jsem mu nabídl pomoc ve formě mé mobilní GPS, ale jako správný dobrodruh pomoc moderní technologie odmítl a rozhodl se, že cestu najde sám. Takže jsme jeli těch 40 km asi dvě hodiny.
A co doma, jak je, hezky?
