Několik dní v čínské rodině bylo fajn, ale jsem rád, že odjíždím. Fotili si mě během všech jídel, které jsem u nich měl (3x denně). Naprosto u vytržení byli, když mi dali klasický příbor, který tam měli jako suvenýr z Evropy.

Natáčeli si mě na dva telefony současně a nesmírně se u toho bavili. Navíc si chtěli se mnou pořád povídat, takže to vypadalo vždy tak, že jsem 30 vteřin jedl a 30 vteřin psal do Google překladače odpovědi.

V Číně jsou všechny fungující aplikace blokované a pro všechno tady mají vlastní klon, dokonce i pro Tinder, seznamovací aplikaci, která se tady jmenuje Tantan. Vyzkoušel jsem a vybral si 李睿, protože ta jediná uměla komunikovat anglicky. Později se tedy ukázalo, že jako geek girl umí hodně rychle psát a používat překladač. A tak jsme spolu a s našimi mobilními překladači strávili mnoho hodin v japonské restauraci, během kterých za nás kumunikovaly téměř výhradně mobilní telefony. A bylo to super, vlastně ta absence společného jazyka vůbec nechyběla. Jen se nemusela tolik bavit tím, že neumím jíst hůlkama. Začínám trochu tušit, co se objeví na čínském klonu Youtube.

Včera jsem si tady pořídil kolo a teď mě čeká 2000 km až do Hong Kongu. Nejprve k hranicím s Laosem a pak podél hranic s Vietnamem až do cílové destinace. Můj hlavní cíl během cesty je jasný: jíst co nejméně hůlkama, aby nevznikala další videa. Držte palce!