Nejprve jsem prošel 2 km normálním městem a pak se cesta stočila přes filipínské ghetto (obrázek). Domy se změnily na haldy dřeva a plechu, silnice byly rozbité a všude odpadky a hrozný smrad. Okolní obyvatelé mě pozorovali, Evropana zde dlouho nikdo neviděl. Já se uklidňoval tím, že by se mi stejně hodil nový mobil, takže pokud mě okradou, nebude to taková katastrofa.
Poté jsem přešel most a došel až k bráně, která vedla do parku. Něco tam bylo napsáno, ale moc jsem nerozuměl, co to je. V dálce jsem viděl skupinu dorostenců, jak hrají fotbal, tak jsem vešel. Procházel jsem se, kolem mě občas někdo proběhl, ve sluchátkách jsem poslouchal hudbu a pozoroval okolí, především modely starých letadel mě nadchly. Ještě více to, jak jsou zachovalé. Krása.
Už jsem byl téměř na konci parku, když jsem uviděl tři ozbrojené vojáky, kteří se ke mně hned rozběhli. Jeden z nich na mě začal volat, ať mu hned ukážu povolení ke vstupu. Já jsem nejprve vůbec nevěděl, o co jde, než mi řekli, že jsem si udělal soukromou exkurzi přísně střežené vojenské základny filipínských vzdušných sil. Neměl jsem tušení, že tam nějaká základna je, maps.me v dané oblasti ukazuje “mab kiddies park”, což opravdu vojensky nezní. To jednoho z vojáků, nejspíš velitele dané trojky, dosti rozzuřilo.
Pak po mě chtěli doklady, které u sebe nikdy nenosím, takže se museli spokojit s fotokopií. A dále následoval dlouhý výslech. Kudy jsem se sem dostal, proč tady jsem, probrali jsme mnoho filosofických otázek, bylo to fajn. Jeden z nich pořád někam naštvaně volal. Pak přijeli další vojáci a celý vojenský sbor řešil, co jako se mnou budou dělat. Odpřisáhnul jsem jim, že nejsem český špion a mým cílem nebylo naplánovat útok na základnu a po hodině mě pustili dále.
Takže tohle se vám stane, pokud budete používat maps.me.
(tenhle příspěvek nesponzoruje žádná mapová aplikace, ale nějaká by mohla)
