Odpočívám, když se naproti přes silnici začíná ozývat divný zvuk z křoví. Nejprve si myslím, že to budou zase opice, ale po chvíli je mi jasné, že to bude něco většího. Že by srnka? Jelen? Hmm, co to asi bude?! Balím jídlo a beru si telefon.
A pak nevěřím svým očím. Nejprve vykoukne chobot, pak vidím jedno ucho, kly. Je to slon. Dospělý. Velký. Uff, ještě, že je za keři a stromky, takže se ke mně nedostane! Jenže je to slon, takže stačí dvě vteřiny a je na silnici přímo u mě. Zastaví se a chvíli na sebe koukáme. Z jednoho, dvou metrů vypadají ty kly giganticky.
Začínám přemýšlet, co dále. Co má asi člověk dělat, když potká divokého slona? “Až to budu potřebovat, tak si to nastuduji,” blesklo mi hlavou. Jenže na Google není čas. Jen se mi vybavují nějaké historky o lidech, kteří se snažili utéct a nedopadlo to dobře. Pak jsem se dočetl, že bezpečná vzdálenost od divokého slona je asi 30 metrů, pokud jste tedy v autě.
Snažím dělat jakože nic, nedívat se na něj, třeba mě jen obejde. Ale to moc nefunguje. Začíná podupávat nohou, zatáhne se dozadu a pak rychle udělá výpad až ke mně, takže si ho mohu prohlédnout opravdu z detailu. Druhý výpad už riskovat nechci, takže měním strategii, beru kolo a bez rozloučení od něj odcházím. Slon mě chvíli pozoruje a pak se jde věnovat ožužlávání stromů.
