Zatímco vy jste zapíjeli smutek nebo radost z výsledků voleb, já jsem si doplnil své portfolio zážitků z Thajska o návštěvu místní pohotovosti. Když jsem se totiž včera večer procházel asijskou vesnicí, počkala si na mě skupinka agresivních psů a jeden z nich mě nešťastně pokousal na ruce. A protože je v Thajsku vzteklina, rozhodl jsem se zpestřit si večer návštěvou asijských sestřiček.

Nejprve jsem došel na vrátnici, kde jsem ukázal zakrvácenou ruku a řekl jim, že mě pokousal pes. Začali se smát a poslali mě do budovy na příjem. Tam jsem opět řekl, že mě pokousal pes a i tady se zasmáli. Jedna sestřička se mě milosrdně ujala a začala se mnou sepisovat protokol. Dokument byl jen v thajštině a ona se bohužel anglicky uměla zeptat jen na to, zda mluvím thajsky, přičemž negativní odpovědí se nenechala odradit od toho, aby se mnou dále thajsky mluvila. A tak když se mě na něco thajsky zeptala a já neodpověděl, zeptala se ještě jednou, ale hlasitěji s tím, že třeba podruhé už budu rozumět.

Dokument jsme +/- sepsali a poté nastalo měření tlaku, což pro mě znamenalo vložení ruky do toho přístroje na horním obrázku vlevo. Mně se podařilo celý přístroj zamazat krví, protože jsem stále ještě krvácel, ale to tolik nevadilo, protože něco podobného už udělali i předchozí pacienti, takže přístroj byl už špinavý i beze mě.

Pak mě konečně zavedli do místnosti, kde bylo pět doktorek a sestřiček (spodní foto). Řekl jsem jim, že mě kousl pes a ty se začaly smát. Podle mě nejlepší thajské vtipy musí začínat větou “přijde zakrvácený Evropan k doktorovi…” nebo nevím. Jedna z nich si vzala můj mezinárodní očkovací průkaz a se zájmem si ho začala prohlížet, myslím, že něco podobného viděla poprvé. Pak mi řekla, že když mě pokousal pes, měl bych dostat injekci proti tetanu a vzteklině, což jsem jí napěchován informacemi z internetu potvrdil.

Posadili mě tedy do další místnosti, kde za mnou přišla sestřička a dala mi dvě injekce do ramen. Ta byla fajn, protože uměla anglicky, takže mi dala dobrou radu, abych si kvůli komunikaci příště do nemocnice vzal i svou thajskou manželku (tady se totiž automaticky předpokládá, že pokud je tady na severu nějaký cizinec, tak je tady kvůli své thajské ženě, jiný důvod k návštěvě severního Thajska není). Pak jsem zaplatil účet (770 THB) a konečně jsem mohl jít z nemocnice domů, abych si ošetřil stále ještě krvácející ránu.

Tak takový byl můj sobotní večer. Zážitek to byl zajímavý, v každém případě na otázku, zda jsem dog person nebo cat person už mám po dnešku jasno.