Vrátil jsem se zrovna z oběda, když v zrcadle vidím, že je celá levá ruka pokryta zvláštní vyrážkou. Nejprve vše vypadá, že se po mě večer prošla skupina štěnic, a tak prohledávám celý pokoj, ale nikde nic není. Během pár hodin začíná být pokryté i celé tělo, vše začíná svědit a celé tělo je rudé jako barva Revoluce na čínské vlajce, jak jsme se shodli s 睿. Po pár hodinách přemýšlím, že navštívím nemocnici, ale moc se mi tam nechce, protože když jsem navštívil asijskou nemocnici naposledy, přišlo mi to nebezpečnější než ta samotná událost, která k návštěvě vedla. Navíc se mi zdá, že vyrážka začíná ustupovat, a tak se rozhoduji, že nikam nepůjdu. Když se však ráno probudím, vše se vrací i s úroky, celé tělo nafouklé, že bych mohl místo chůze rovnou lítat. Pilotní průkaz však nemám, a tak přeci jen do nemocnice jdu.
Věděli jste, že Tchaj-wan je nejbohatší země celé Asie? Tedy pokud nebudu počítat státy, které získaly bohatství díky ropě, a také městské státy typu Hong Kong, které jsou dost specifické. Tchaj-wan si své bohatství získal umem. A tomu odpovídá i zdravotní péče, 96% pacientů hodnotí zdravotnictví na Tchaj-wanu jako velmi dobré nebo dobré.
Vešel jsem tedy do nemocnice a hned ke mně přišel jeden starší pán, dobrovolník. Podobně jako jako jsou dobrovolníci úplně všude v Japonsku, tak na Tchaj-wanu jsou také minimálně v nemocnicích. Ukázal jsem mu svou rudou fotku na telefonu, děda řekl “OK” a už mě vedl k registraci. Zatímco si opsali mé číslo pasu a jméno, děda mi přinesl papír v čínštině s číslem dveří, kde mě ošetří (na obrázku) a odvedl mě tam. Tam jsem čekal asi 30 vteřin, než přišla sestra a odvedla mě za doktorem. Tomu jsem ukázal stejnou fotku, řekl mi “OK” a zeptal se mě, zda nejsem alergický, což jsem mu potvrdil. On mi řekl, že je to alergická reakce na jedno exotické ovoce. Dvakrát klikl na počítači, z tiskárny vyjely další papíry s rozpisem léků a děda mě odvedl k pokladně. Zde jsem čekal dalších 30 vteřin, než na mě přijde řada (nemocnice byla plná lidí a bylo otevřeno asi 6 přepážek), zaplatil jsem (cca 500 Kč) a dostal další číslo. Děda mě opět odvedl o pár metrů dále k lékárně. Zde jsem opět čekal tak 30 vteřin a dostal všech 5 léků s přesným rozpisem. Ne celé balíčky jako v klasické lékárně, ale jen přesný počet tabletek v sáčcích s rozpisem. Celý systém je propojený, jakmile lékař udeřil prstem do klávesnice, lékárník na druhé straně nemocnice dostal signál, co má připravovat, takže než jsem přešel dvě patra oddělení, bylo už vše připraveno. Celá návštěva nemocnice nezabrala ani 10 minut. Vlastně mě nenapadá jediná věc, kterou by ještě šlo vylepšit, takhle nějak vypadá dokonalost!
Další dva dny ale nemohu nic dělat a už nemám moc času, takže se teď pěší tour změní na pěsostopovací tour a nějaké části si zkrátím stopem, popř. nějak jinak. A nebo pronajmout motorku na týden? Uvidíme.
