Pak zamířím na dva, tři měsíce do Koreji a Japonska, které chci objet taktéž na kole. V Jižní Koreji chci potkat někoho, kdo uprchl z té Severní. V Japonsku bych se chtěl setkat s pravou gejšou, ale to bude asi těžké, schůzka s ní prý stojí 100 tis. Kč. Když nevýjde tohle, pokusím se alespoň s Japonci vyjednat podmínky pro návrat Tomia Okamury do vlasti (není zač).
Po Japonsku mám jeden velký plán. Chtěl bych ještě jednou do Mongolska. Víte, ony všechny ty země kolem jsou jen takové demoverze Mongolska, to je nejhezčí země z mých cca 40 navštívených. Tentkrát ho chci celé přejet na kole, hezky od západu do Ulaanbaataru, je to nějakých 1500 km, to jde. Tím zakončím první rok na cestě a pak bych se chtěl přesunout na jih Vietnamu a vydat se na dloooouhou cyklocestu z Vietnamu až do Ázerbájdžánu, protože před rokem a půl jsem právě tam dojel, takže by se to hezky celé propojilo. Ale to je zatím moc daleko.
A co říci k fotografii. Nejenže mě v posledních dnech pokousal slon a málem zašlápl pes (nebo naopak, už nevím), ale také musím kolo převážet v ubrusech s motivy Hello Kitty, neb jsem nic jiného v posledních minutách nesehnal. No ale nikdo neříkal, že to cestování bude jednoduché, že.
Svět patří těm, co se neposerou.