Co Japoncům opravdu zjednodušuje život nejvíce, to jsou zdejší convenience stores, neboli malé supermarkety či večerky. Nejrozšířenější jsou hlavně tři řetězce: 7-eleven, Family Mart a Lawson. Nejsou jen v Japonsku, jsou i v jiných zemích Asie, ale v Japonsku jsou zdaleka nejvymazlenější (jak jinak). A jsou na každém kroku, jen obchodů 7-eleven je v Japonsku 20 000.
Oproti třeba českým (vietnamským) večerkám fungují také jako jídelny, takže během markování zboží vloží prodavač předpřipravené jídlo do mikrovlnky a než zaplatíte, máte jídlo i s hůlkami připraveno. Dají se tady najít všechny možné druhy jídel, od hot dogu až po různá vegetariánská jídla, sushi, špagety, v každém řetězci je navíc nabídka jídel a nápojů jiná a jídla jsou tady výborná, levná a superzdravá. Dále je součástí každého obchodu malá drogérie, papírnictví, koupíte zde kupóny a vstupenky na všechno možné, jsou tam mezinárodní bankomaty, kopírka a tiskárna, kde si můžete vytisknout i fotky z digitálního foťáku. Sortiment se navíc mění, třeba když začne pršet, hned první nabízená věc bude levný deštník. Téměř všechny mají také wi-fi, toaletu, lze tu dobít telefon a platit se tady dá i kartou na dopravu. A jsou také často otevřeny 24 hodin, takže když máte podobně jako já ve tři ráno hlad, za pár minut máte jídlo připravené.
Proces nákupu je obvykle jednoduchý. Vstoupíte, vyberete si jídlo a přejdete k pokladně. Zde vás ale může překvapit, že tam najednou nikdo není. Obzvláště na vesnicích se prý Japonci cizinců bojí a někteří raději kvapně prchnou. Japonci anglicky nekomunikují, i když třeba rozumí a mluvit by mohli, tak kvůli stydlivosti a obavy z toho, že by něco řekli špatně, neřeknou ani jedno anglické slovo.
Pokud tam tedy prodavač ještě je, máte štěstí, vaše zboží namarkuje a vloží ho do sáčku. Sáček dostanete vždy a všude, i když si třeba někde koupíte jen jednu žvýkačku. To je fajn obzvláště v kombinaci s tím, že v Japonsku nikde nejsou odpadkové koše, takže pak sáček musíte celý den nosit u sebe až domů. Během markování zboží na vás bude prodavač pravděpodobně po celou dobu mluvit japonsky a na něco se ptát (hm, možná, jestli chcete sáček…).
Pak je potřeba zaplatit, možností je několik, nejjednodušší je hotovost. Peníze vložíte do (obvykle) modrého talířku, kde si to prodavač přepočítá a vrátí zbytek. V Japonsku se nikdy drobné nenechávají, takže když vám mají vrátit třeba jen jeden jen, musíte počkat, dokud ho nenajdou a nevrátí. Nám se stalo s 睿 v jedné restauraci hned první den, že za námi Japonka běžela, aby nám vrátila v přepočtu ani ne 1 Kč.
Když máte zaplaceno, zbývá rozloučení, nejtěžší část. Tady jsem udělal chybu hned první den. Starší pán prodavač mi poděkoval za nákup, já mu řekl to samé (arigato), vzal jsem si sáček a už jsem odcházel, když v tom vidím, že se pán ještě uklání. A tak ještě než se narovnal z devadesáti stupňového předklonu, stihl jsem se vrátit na svojí původní pozici, dokončit narovnání z mírného, zemanovského úklonu a předstírat, že se taky vracím z devadesátky. Někdy to nakupování není jednoduché.
