Včera za mnou přiběhla Aoko, moje japonská paní domácí, a ptá se mě: „Jacob, Jacob, do you like me?!“ Já jsem hned odpověděl, že ano, protože jsem místo „me“ rozuměl „meet“, což mi dávalo smysl, jelikož se mě ptá na oblibu různých potravin každou chvíli.

Za kladnou a pohotovou odpověď jsem byl odměněn a dostal jsem velký hrnek latte kávy, protože nedávno při pravidelné prohlídce věcí, které jsem si právě koupil v supermarketu/večerce, objevila něco nového, malou plechovku kávy z automatu. Já jsem nápoj bezmyšlenkovitě vypil a až do této chvíle nemůžu usnout, protože jsem si neuvědomil, že piju kávu v zemi, kde mají vlastní slovo pro smrt z přepracování. Co je pro Japonce slabá káva, po tom Čech neusne celou noc. Dnes jsem tedy nemusel zbytečně plýtvat časem a místo spánku jsem se ve 4 hodiny ráno vydal na mnohahodinovou pěší túru po Japonsku. Kromě toho, že jsem v Zemi vycházejícího slunce poprvé viděl vycházet slunce, jsem mohl pozorovat celý den Japonce ve svém přirozeném teritoriu a nyní podávám zprávu, co jsem především dnes zjistil o tomto ohroženém druhu.

• Pro transport mláďat se nepoužívají kočárky. Ty se buď převážejí na upraveném kole, které má navíc sedačku vpředu a vzadu, nebo se přenášejí na zvláštním postroji na přední části těla; pokud jde spolu sameček i samička, dítě přenáší vždy sameček.
• V domech se nepoužívají klasické zámky na klíč, ale na kód. Klepnete na displej, ten se rozsvítí, zadáte (nejčastěji) čtyřmístný kód a můžete vstoupit do bytu.
• O Japonsku se říká, že když člověk přijde o telefon nebo peněženku, tak má přijít na nejbližší policejní stanici, nejspíš ji tam najde, protože ji tam donese ten, kdo ji našel. Japonsko má jeden z nejnižších indexů kriminality na světě. V místě, kde bydlím, se třeba dům vůbec nezamyká, dveře zůstávají pootevřené celý den a když odjeli majitelé na dovolenou, nechali 4 jízdní kola před guesthousem nezamknutá.
• Viděl jsem několik Japonců v obleku, kteří přišli brzy ráno nakrmit holuby. Přišli, hodili jim zrní, chvíli holuby nehnutě pozorovali a pak zase odešli.
• Hodně Japonců má psa a velmi často plemeno Akita Inu podle legendárního psa Hachikō, který i 9 let po smrti svého pána chodil každý den na stejné místo a tam na něj čekal, až se vrátí z práce. Vydržel to až do své smrti. Dnes je pro Japonce vzor věrnosti a loajality, vznikl o něm film a u křižovatky Shibuya, která je nejrušnější na světě, mu postavili sochu.
• Na veřejnosti se nepoužívá při rýmě kapesník. Prý je smrkání ještě nezdvořilejší než projevy nadýmání...
• Pokud půjdete brzy ráno do některého ze supermarketu/večerky, máte dobrou šanci, že v jídelní části potkáte (snad) spícího muže v obleku.