Jako Evropani byste vždy dostali cenu 2x až 5x vyšší, takže různí knižní průvodci radí smlouvat. Já radím nesmlouvat a zasadit zdrcující ránu hned na začátku. Vždy si zjistím, jaké je obvyklé jízdné v okolí a takovou částku ukážu s tím, že víc nemám, bohužel, ber, nebo neber. Pak následuje divadlo. Protivník řekne, že je to málo, že chce dvojnásobek. Já řeknu, že je mi to líto, ale více nemám a odcházím, přičemž na mě volá, že teda jako jo.
Motorová trojkolka se skládá z jedné motorky a jedné malé budky pro jednoho až dva pidifilipínce nebo pro tři čtvrtě Evropana. Pokud budete mít štěstí, zažijete pravou filipínskou motojízdu, kdy vás pojede na tříkolce 8 i více. Je to adrenalinový zážitek, během kterého si budete podvědomě neustále říkat, že kdybyste tady vyskočili, tak by se vám možná nic nestalo (viz foto s dědou).
Pak tady jsou ikonické filipínské autobusy, v angličtině se jim říká jepneey. Jsou pestrobarevné, nádherné, když je vidíte, a ještě lepší je jízda v nich. Vše začíná tím, že mávnete na přijíždějící autobus, ten zastaví, nastoupíte do přeplněného autobusu a sednete si tam, kde je místo. Pokud budete sedět úplně u řidiče vepředu, budou vám všichni noví cestující dávat peníze. To není proto, že by vás měli rádi a chtěli vám pomoci! To je pro řidiče. Jste totiž v roli výběrčího peněz. Vy peníze vyberete a ve vhodnou chvíli je předáte řidiči. Nebo jako ostatní Filipínci třeba ve chvíli, kdy řidič jede v protisměru a někoho předjíždí nebo když řidič zatáčí. Až uznáte za vhodné jízdu ukončit, zařvete na řidiče a vystoupíte někde, kde jste pravděpodobně vůbec nechtěli být, protože jste nastoupili do špatného autobusu (nejsou tady samozřejmě žádné zastávky ani jízdní řády).
No a nejjednodušší je používat taxi, tady v Asii volíte Uber, nebo Grab. Můžete použít i normální taxi, ale to bude vždy dražší. V Hanoji jsem si oblíbil Uber mototaxi, které mě vždy dovezlo za 12 až 15 Kč do centra z okraje města. Protože má řidič Uberu GPSku, teoreticky by se neměl ztratit. Říkám teoreticky, protože jsme se několikrát ztratili. Pak jsem musel řidiče navigovat sám podle vlastní GPS (jednou dokonce celou cestu na letiště v Hanoji).
Pamatuji si, jak jsem se poslední den v Hanoji potřeboval dostat zpět domů. Zavolal jsem si Uber a čekal. V aplikaci jsem viděl, jak se ke mně řidič blíží, tak jsem mávl na jediného projíždějícího motorkáře. Pak jsem mu ukázal aplikaci a zeptal jsem se ho, zda je z Uberu, děda kývl, že jo, tak jsem si vzal přilbu a jeli jsme. Krátce po začátku jízdy se mě na něco ptal, ale já jsem mu vietnamsky vůbec nerozuměl, tak jsem mu řekl, ať prostě jede. A děda jel a jel až dojel až na druhý okraj města k nějakému luxusnímu hotelu, kde zastavil a řekl mi, že jsme tady a že chce v přepočtu 30 Kč. Já jsem mu řekl, že jsme úplně někde jinde a že mu nic nedám a šel jsem pryč. Navíc peníze dostane od Uberu, tak proč bych mu měl platit! Děda za mnou celou dobu cupital, usmíval se a neustále mi říkal, že chce prostě 30 Kč. Tak jsem vytáhl telefon s tím, že mu ukážu, že jel úplně blbě, když v tom vidím, že mi Uber naúčtoval pokutu za to, že jsem nebyl na smluveném místě. Děda samozřejmě neměl nejmenší tušení, že něco jako Uber existuje. Prostě nabral zákazníka a dovezl ho tam, kam to sám uznal za vhodné.
