Strávil jsem zde celkem 28 dní, dva týdny na jihu, týden na severu v Taipei, 3 dny na východě v národním parku Taroko a poslední dny v Taichungu na západě.
Nejprve k tomu, co se mi líbilo.
1) Tchajwanci, Tchajwanky a jejich přátelský přístup
Na Tchaj-wanu jsou nejpřátelštější lidé z celé východní Asie. Od první chvíle mi pořád někdo chtěl s něčím pomoci. V metru koupit lístek, řidiči autobusu určit správnou trasu, v restauracích, hotelech, v nemocnici, všude. Nemám negativní zážitek. Lidé se ke mně chovali buď velmi hezky, hezky a nebo občas neutrálně. Nikdy jsem neviděl nikoho otráveného, zpruzeného.
V Kaohsiungu ke mně přišel tchajwanský student s tím, že ho velice zajímá, odkud jsem a že by mi rád ukázal Tchaj-wan. A tak se mnou strávil zhruba 3 hodiny a prošli jsme různá místa a řekl mi mnoho o Tchaj-wanu.
V Taipei jsem bydlel týden u mladé Tchajwanky Joy, která se mnou prošla všechna místa, někdy i v 1 v noci, a zakázala mi platit u ní za ubytování s tím, že u ní můžu zůstat jak dlouho chci zadarmo. Musel jsem neustále bojovat za to, abych mohl v restauraci zaplatit alespoň za sebe. Nakonec mi dala i několik dárků na další cestu.
2) Tchaj-wan jako svobodná a demokratická země
V první restauraci, ve které jsem na Tchaj-wanu byl, mě a další desítky lidí obsluhovala holka s Tourettovým syndromem. Druhý den jsem před zastávkou metra viděl skupinu hudebníků s Downovým syndromem. To je velký rozdíl oproti té velké Číně, kdysi jsem se ptal 睿, proč nejsou nikde v Číně vidět postižení a ona mi řekla, že se prostě schovávají a ven nevycházejí, protože si to čínská společnost nepřeje vidět. Tchaj-wan je nejsvobodnější a nejtolerantnější zemí ve východní Asii, v tomhle je rozhodně nejblíž Evropě.
3) Noční trhy
Tchaj-wan má nejlepší noční trhy ve východní Asii. Strávili jsme v nich s Joy mnoho hodin každý večer. Prostě jen chodíte a jíte. V hernách navíc můžete vyhrát Medvídka Pú, který je ve velké Číně zakázaný, protože příliš připomíná čínského prezidenta.
4) Vysokorychlostní vlaky
Stejné jako shinkanseny v Japonsku, za dvě hodiny přejedou celou zemi.
5) Zdravotní péče
Joy se mě jednou zeptala, zda je pravda, že jsou v Evropě tzv. čekací doby a pořadníky. Slyšela totiž, že když chtějí jít lidé k zubaři, že se předtím prý musí objednat, tak jestli je to pravda…
Zdravotní péče na Tchaj-wanu je jedna z nejlepších na světě. http://www.svetpatritemcoseneposerou.cz/blog-jak-jsem-navst…
6) Easy card a další podobné karty
Podobně jako v Japonsku (Suica a další), J. Koreji (T-Money card) nebo v Hong Kongu (Octopus), tak i na Tchaj-wanu fungují podobné karty, nejpoužívanější je EasyCard. Jednoduše si na ní převede peníze a pak už užíváte jen ji. Používá se hlavně při platbě za MHD, při vstupu na různá místa, ale lze s ní nakupovat i třeba v 7/11 či platit v taxících.
7) 7-eleven, FamilyMart a další řetězce
Obdoba českých vietnamských večerek. Jsou na každém rohu, otevřeny 24 hodin denně, lze tam nakoupit jídlo a vše ostatní pro běžný život, dokonce i oblečení a základní elektroniku.
8) Levná země
Tchaj-wan je výrazně levnější než třeba Japonsko nebo Jižní Korea. Lístky na metro stojí méně než v Praze, v Taichungu je dokonce jízda autobusem do 10 km zdarma. Lokální restaurace mají menu za 70 - 100 Kč (i v Taipei). Airbnb funguje skvěle po celé zemi. Revolut lze bez problémů používat v 7/11. Vstupy jsou snad všude zadarmo, dokonce i v národním parku Taroko vám helmu půjčí zadarmo.
A dále k tomu, co se mi naopak nelíbilo.
1) Městská hromadná doprava
Městská hromadná doprava je na Tchaj-wanu extrémně pomalá. Extrémně! Ujet 11 km autobusem v Taichungu trvá 2 hodiny, protože tady nejsou zvláštní pruhy pro autobusy, silnice jsou neustále zablokované, neexistují zde kruhové objezdy a autobusy stojí co pár metrů na křižovatce. V Taipei to s metrem není o moc lepší, protože metro musí stavět v každé stanici a přejet tak celé Taipei (20 km) zabere hodinu a půl. Proto mají všichni na Tchaj-wanu motorky, bez nich by to nešlo.
2) Déšť a počasí
Od května do konce září na Tchaj-wanu buď pořád prší, nebo jsou vysoké teploty. Ideální období pro návštěvu je říjen až březen.
3) Vizuální podoba domů, budov
Jak to říct diplomaticky…kdyby 100 bodů bylo za nejhezčí domy a 0 za nejméně hezké, tak Tchaj-wan by na 100 nedosáhl. Na 99 taky ne. A ani na 98.
4) Parkování na chodnících
Na Tchaj-wanu se používají chodníky jako parkoviště. Tchajwanci a Tchajwanky mají navíc zvláštní schopnost zaparkovat auto, motorku a cokoliv dalšího tak, aby chodník kompletně zablokovali. Takže je nutné neustále vcházet do silnice. Prostě jako ve Vietnamu.
5) Čínština a absence angličtiny
Čínština je nádherný jazyk. Každý čínský znak má svojí historii, 睿 mě nutí učit se čínštinu, protože je pro ni angličtina hrozně jednoduchá a nemůže se přesně vyjádřit jako v čínštině. V Taipei problém není, ale jinde, zejména v malých městech, to problém je, nikdo anglicky nemluví. Jídelní menu, různé návody či jízdní řády jsou jen v čínštině. Google překladač pomůže do chvíle, než člověk dostane jídelní lístek psaný rukou.
6) Cestování v noci
Nejspíš ve všech městech na světě nejezdí metro přes noc, ale v Taipei a dalších tchajwanských městech nejezdí ani noční autobusy. Po půlnoci fungují jen taxíky.
7) Otevírací doba restaurací
Mnoho restaurací (všechny, do kterých jsem chodil) otevírá jen přes poledne, odpoledne mají zavřeno a pak otevře zase na chvíli večer. Často jen do 9 nebo 9:30. Velký rozdíl oproti Soulu, kde jsou restaurace otevřené mnohdy celou noc.
8) Stinky tofu
V Japonsku i na Tchaj-wanu mě lidé chtěli přesvědčit, že tofu je dobrá a chutná věc. Joy mě dokonce vzala do nejlepší restaurace se stinky tofu v Taipei...ale ne. Nevěřím nikomu, kdo říká, že má rád tofu, že má rád tofu.
