Jeden den prodávám auto, které jsem měl deset let, druhý den ukončuji nájem, kde jsem bydlel deset let, další den vypovídám smlouvu s bankou, kterou jsem před deseti lety uzavřel. Je to taková zvláštní hra, jejíž cílem je vidět co nejvyšší číslo po vložení platební karty do bankomatu. To pak určí, zda budu v nějaké destinaci spát sám, nebo zda budu místo na nocleh sdílet s okolním zvířectvem.
Před pár dny jsem strávil celý den s Janem Šibíkem, slavným českým fotografem. Procházeli jsme se Prahou a Jan mě učil fotit a dívat se na svět z jiného úhlu (viz níže). Mě baví street foto, které je o tom, že musíte chodit blízko k lidem, občas až do jejich osobního prostoru a vznikají z toho zajímavé situace. Právě Ulánbátar a velká čínská města se pro tohle docela hodí, takže jsem si zřidil Instagram, kam tyhle fotky budu dávat: instagram.com/jakub.mrozek87.
Z různých variant toho, co si budu brát, jsem vybral variantu “extreme”. Takže nebrat skoro nic. Celá moje výbava na pár let cestování má bez batohu něco málo přes 4,5 kg. Budu brát jen spacák a budu spolehat na to, že vždy nějak seženu místo na přespání. Přinejhorším někam příjdu, ukloním se, odříkám českou básničku a oni mě nechají snad přespat, ať to bude kdekoliv.
Tak za týden!
