Jsem v Laosu! A zatím to bylo moje nejdobrodružnější překročení hranic. Z vietnamského Vinh do laosského Lak Sao, prvního místa, kde lze v Laosu najít ubytování, je to zhruba 130 km (140 včetně mého každodenního bloudění), takže jsem vyrazil hned brzy ráno.

Vše probíhalo podle plánu až do poslední vesničky před hranicí s Laosem, kde jsem si dal poslední phở bo. Od té doby začalo 30 km dlouhé stoupání. Čím výše jsem byl, tím hustější mlhla kolem mě byla. Když jsem se dostal k hranicím, neviděl jsme ani na své zadní kolo. Šel jsem dál a dál a díval se jen na GPSku, kde to jsem. Občas jsem kolem sebe zaslechl nějaké hlasy nebo jsem slyšel nastartovat auto. Postupně jsem prošel několika bránami, až jsem došel k poslední. Tam už jsem viděl siluetu vojáka, tak jsem za ním přišel s tím, že už opouštím Vietnam, jestli se se mnou třeba někdo nechce rozloučit, dát mi nějaké razítko, říct ahoj nebo něco. On mi řekl, že tady vůbec nesmím být, že musím nejprve na imigrační, kde se rozhodne, jestli mě z Vietnamu pustí! Tak jsem šel zase zpátky a v mlze hledal budovu, kde mě měli zadržet. Tam jsem dostal výstupní razítko a pokračoval do Laosu.

Laos je chudá země, takže na hranicích mají jen jednu budovu, kterou jsem naštěstí našel hned. Tam jsem požádal o třicetidenní azyl. Češi mají oficiálně platit $30 + neoficiálně pár dolarů jako úplatek. Po mně chtěli $34 s tím, že ty $4 jsou za pozdní přechod hranice, za špatnou fotku atd. Po čtvrthodině jsem dostal vytoužené razítko, a tak jsem po čtyřech měsících definitivně opustil Vietnam.

To už bylo 6 hodin a Laos byl ponořen do tmy, já se ale ještě musel dostat dalších 30 km do nejbližšího města. A tak jsem další 2 hodiny pokračoval bez předního světa v naprosté tmě dál. Jediné, co bylo viděl, byl měsíc a tisíce hvězd. Cesta byla světlá, a tak i ve tmě bylo alespoň trochu vidět, kudy vede. Občas jsem přemýšel, zda se někde nezastavit a nepočkat do úsvitu, ale prapodivné zvuky okolní fauny mne motivovaly v tom pokračovat dále. Občas jsem minul nějakého člověka nebo zvíře, ale nakonec jsem se do vytouženého města dostal.

Tam jsem nejprve zamířil k jedinému bankomatu a modlil se, aby z něj šlo vybrat peníze. Některé bankomaty jsou prázdné, u dalších zase blokuje výběr moje banka. Tady se výběr povedl, takže jsem se mohl jít i ubytovat a hned spát.

Takže to byl první den v Laosu.